Pane Hedbávný, od 70. let jste působil jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu vakuové elektroniky TESLA, později transformovaného do podniku TESLA Vakuová Technika, jehož jste se stal v letech 1991– 93 ředitelem. Spolupracoval jste již tehdy s SÚJV Dubna?

S SÚJV Dubna jsme začali spolupracovat v druhé polovině 80. let. Měli jsme tu odborné přednášky a vystavili jsme též přístroje, které jsme vyrobili – například hmotnostní spektrometr a ultravakuové iontově sorpční vývěvy. To byl začátek naší spolupráce s Ústavem.

 

Stihl jste se tu ještě seznámit s fyziky starší generace?

Ano, spolupracovali jsme s profesorem Baldinem a s celou řadou dalších. Začali jsme tehdy i spolupráci s profesorem Oganesjanem, který je stále aktivní a je otcem myšlenky syntézy supertěžkých jader.  

 

V roce 1993 jste založil firmu VAKUUM PRAHA, která od samotného počátku spolupracovala s SÚJV Dubna. Jaká zařízení v té době do Ústavu dodávala?

Vakuový systém IC100.Byla to celá řada zařízení. Z počátku, v 90. letech Dubna neměla moc financí, takže jsme většinou dostávali zakázky na ty nejobtížnější vakuové systémy, které v Rusku nikdo nechtěl vyrobit. A tím, že se nám je podařilo zvládnout, jsme získali renomé, které máme dosud. Dodali jsme například iontově sorpční vývěvy pro čerpání nuklotronu a začali jsme též spolupráci s Laboratoří jaderných reakcí na problematice injekce iontů do cyklotronu.

 

V té době byl Ústav na hraně existence. Jakou roli sehrálo Československo a Česká republika při jeho transformaci?

Devadesátá léta byla pro Ústav složitá, protože měl nízký rozpočet a ten byl ještě naplněn jenom z poloviny. Naše republika zůstala stabilním členem a platila roční příspěvek, což už byla významná pomoc. A nehledě na těžkosti jsme pokračovali v plnění zakázek, které byly většinou velice sofistikované.

 

V poslední době se VAKUUM PRAHA podílelo na výrobě urychlovače DC-280. Mohl byste popsat, v čem tato spolupráce spočívala?

Celá záležitost začala už dříve, protože s Laboratoří jaderných reakcí, která nový urychlovač DC-280 vyvinula, pracujeme kontinuálně mnoho let. Na urychlovačích U400 a U400M jsme budovali kanály pro injekci těžkých iontů, které mimo jiné umožnily syntézu těžkých jader. Vyrobili jsme další systémy – vstupní i výstupní kanály pro celou řadu urychlovačů, které tato laboratoř vyvinula a je přirozené, že kolegové z této laboratoře jsou spolupráci s námi velmi nakloněni, za což jsme rádi. Vyžádali si například, abychom pro nový urychlovač DC-280 vyrobili celý kanál pro injekci iontů, vakuový systém GNS separátoru, ECR komory  a  řadu dalších vakuových systémů urychlovače.

 

Spolupracujete i na projektu urychlovače NICA…

 

Tam jsme  začali upgradem celého vakuového systému již zmíněného nuklotronu, který je první částí urychlovače NICA. Podařilo se nám zlepšit vakuum v nuklotronu o dva řády.  Přivedli jsme k tomu ještě další českou firmu Foton, která pro naše vakuová čerpací a měřicí zařízení  vytvořila systém řízení z centrálního průmyslového počítače. Pokračujeme v dodávkách čerpacích vakuových zařízení pro booster a připravujeme společně dodávky na collider. Vakuová zařízení, která jsou větší, než jsme schopni sami vyrobit,  dodáváme s českou firmou Streicher, kterou jsme do Dubny přivedli a která nyní již dodává samostatně do Dubny velké vakuové nádoby. Nepracujeme tu tedy sami, ale snažíme se také pomáhat dalším.Injekční kanál těžkých iontů pro urychlovač U400.

 

Spolupracoval jste také na projektech v CERNu. Mohl byste spolupráci blíže popsat?

S CERNem jsme začali spolupracovat v 2. polovině devadesátých let. Po roce 2000 jsme byli pozváni Dr. Kundrátem z Fyzikálního ústavu AV ČR k účasti v projektu TOTEM. Pro experiment TOTEM/CMS a později též ATLAS jsme dodali asi 15 vakuových systémů FPD (Forward Proton Detector) pro detekci protonů pohybujících se velmi blízko k ose primárního svazku. 

Ústav v Dubně je jiný než CERN. Snaží se sice postupně přijímat standardy CERNu, ale bohužel přitom v SÚJV velmi narůstá administrativa, která je dnes mnohem složitější než v CERNu. Jednotlivým laboratořím SÚJV včetně jejich ředitelů byla postupně odňata celá řada pravomocí, a celý systém dodávek je relativně silně zbyrokratizovaný. Systém dodávání do CERNu je mnohem flexibilnější a VAKUUM PRAHA, jako schválený dodavatel v CERNu, dodává do tohoto ústavu menší a střední dodávky bez jakýchkoliv administrativních překážek.

 

Je mezinárodní status SÚJV spíše formální, nebo skutečně zaručuje jeho nezávislost na ruském státu?

Spolupráci na mezinárodní úrovni statut Ústavu bez výhrady zaručuje a skutečně je tady celá řada expertů z celého světa. Například poradní orgány – vědecká rada atd., jsou tělesa sestavená z prvořadých světových odborníků, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou z členské země. SÚJV má do určité míry mezinárodní postavení, ale vliv ruského státu na fungování Ústavu je také patrný.

 

Vyplatí se České republice udržovat členství v CERNu i v SÚJV?

Vakuový systém Forward Proton Detector, CERN – LHC (TOTEM, ATLAS).To se vyplatí určitě. Jednak se problematika těchto ústavů doplňuje, některé možnosti, které jsou v Dubně, v CERNu nejsou. V Dubně například lépe funguje flexibilní přijímání mladých českých pracovníků, kteří mají možnost okamžitě se zapojit do řešení problémů. Určitě má smysl, abychom byli v DESY, ve Fermilabu, a stejně tak i ve dvou největších evropských urychlovacích centrech, kterými jsou CERN a Dubna.

 

Do Dubny jezdíte často. Co vás sem nejvíce táhne?

Samozřejmě je to náplň mé práce. Máme tady společné projekty, které musíme projednávat. Souvisí to i s tím, že v Dubně je nejlepší komunikovat s lidmi přímo a pokud možno v ruštině, aby se člověk mohl optimálně účastnit řešení problémů. Dubna v létě je samozřejmě moc pěkná, ale není to ten hlavní důvod, proč sem člověk jezdí. Nejdůležitější pro mě osobně, pro VAKUUM PRAHA a i pro všechny české instituce a firmy je být v přímém kontaktu s dubněnskými kolegy, aby naše spolupráce byla co nejefektivnější. K tomu by měly též napomoci již třetí Dny ČR v SÚJV Dubna, které jsou plánovány na příští rok.