Bajkal a astročásticová fyzika

 

Jezero Bajkal je největší a nejhlubší sladkovodní jezero na světě. Na délku měří 636 km a obklopuje jej panenská příroda Bajkalského národního parku a hory přesahující výšku 2000 m n.m. Kromě toho je také Bajkal místem kde se dělá špičková věda. A proč zrovna tam? Pod hladinou jezera Bajkal, v hloubce přes 1 kilometr pod hladinou Bajkalu se nachází experiment Baikal Deep Underwater Neutrino Telescope (což by se dalo přeložit jako Bajkalský hluboko ponořený neutrinový dalekohled) Jedná se o projekt na detekci kosmického záření, tedy hlavně vysokoenergetických neutrin, která pocházejí z výbuchů supernov, srážek neutronových hvězd či černých děr nebo temné hmoty. Tento "dalekohled" poprvé světlo světa spatřil v roce 1990. V současné době je v provozu už třetí generace tohohle projektu (pod jménem Baikal-GVD), která se stále rozšiřuje. V hloubce přes kilometr pod hladinou Bajkalu se v současné době nachází dlouhé řetězy detektorů s 1440 hermeticky uzavřenými detektory (ta koule na obrázku). Postupně však dochází k přidávání dalších řetízků detektorů (tempem cca 500 nových detektorů za rok, plánovaný teleskop Baikal GVD-4 by měl mít přes 10000 detektorů a zabírat plochu přes 1,5 kilometru krychlového!). Jinak se sluší říct, že tohle není jediný experiment tohohle druhu, kolegové z USA na to šli jinak a v Antarktidě mají svou Ice Cube (ale o tom někdy jindy)

Jezero Bajkal je největší a nejhlubší sladkovodní jezero na světě. Na délku měří 636 km a obklopuje jej panenská příroda Bajkalského národního parku a hory přesahující výšku 2000 m n.m. Kromě toho je také Bajkal místem kde se dělá špičková věda. A proč zrovna tam? Pod hladinou jezera Bajkal, v hloubce přes 1 kilometr pod hladinou Bajkalu se nachází experiment Baikal Deep Underwater Neutrino Telescope (což by se dalo přeložit jako Bajkalský hluboko ponořený neutrinový dalekohled) Jedná se o projekt na detekci kosmického záření, tedy hlavně vysokoenergetických neutrin, která pocházejí z výbuchů supernov, srážek neutronových hvězd či černých děr nebo temné hmoty. Tento "dalekohled" poprvé světlo světa spatřil v roce 1990. V současné době je v provozu už třetí generace tohohle projektu (pod jménem Baikal-GVD), která se stále rozšiřuje. V hloubce přes kilometr pod hladinou Bajkalu se v současné době nachází dlouhé řetězy detektorů s 1440 hermeticky uzavřenými detektory (ta koule na obrázku). Postupně však dochází k přidávání dalších řetízků detektorů (tempem cca 500 nových detektorů za rok, plánovaný teleskop Baikal GVD-4 by měl mít přes 10000 detektorů a zabírat plochu přes 1,5 kilometru krychlového!). Jinak se sluší říct, že tohle není jediný experiment tohohle druhu, kolegové z USA na to šli jinak a v Antarktidě mají svou Ice Cube (ale o tom někdy jindy)